U p o z o r ň u j e m e

Tiskové zprávy Dětí Země týkající se vod

Tisková zpráva Dětí země týkající se plavebního kanálu Přelouč.

Další tiskové zprávy

Nepouštějte bagry do řek a potoků bez kontroly, vyzývají občanská sdružení poslance

17.3.2010
PRAHA [Arnika]

Právě schvalovaná novela zákona o vodách by se mohla stát závažným krokem zpět pro českou legislativu v oblasti ochrany vod a životního prostředí vůbec. Pozměňovací návrhy mají totiž například umožnit provádění zemních prací v korytech řek a potoků bez řádného povolení nebo omezit možnost odebrat či pozastavit povolení k nakládání s vodami. Občanské sdružení Arnika a další nevládní organizace proto otevřeným dopisem vyzývají poslance k odmítnutí zmíněných návrhů (1).

„V době, kdy se navracíme spíše k přírodě blízké podobě vodních toků hrozí české krajině nekontrolovatelné kanalizování potoků a řek, které může vést k nevratným škodám," upozorňuje Jana Vitnerová, vedoucí programu Ochrana přírody z Arniky. Rizikem takových zásahů je například horší zadržování vody v krajině a z toho plynoucí odvodnění, riziko povodní i při průměrných srážkách, nebo poškození životního prostředí rostlin a živočichů, závislých na vodním ekosystému (2).

V současnosti je možné bez povolení, takzvaně na ohlášení, pouze napravovat následky živelních pohrom. Nově by nepodléhaly obvyklému povolování žádné zemní práce v korytě a na pozemcích v okolí toků. V praxi to znamená, že správce toku ohlásí práce, které plánuje, příslušnému městskému úřadu. Když se ten do patnácti dnů nijak nevyjádří, považuje se zásah za povolený. „Možnost omezit škodlivé zásahy do řek tak bude záviset zcela na úřednících vodoprávních úřadů, kteří budou v časovém tlaku. Veřejnost, včetně odborné v podobě občanských spolků, nebude mít možnost kontroly rozhodování o cenných částech přírody," podotýká k úmyslu zákonodárců Jana Vitnerová. Povolovací řízení by navíc nebylo nutné ani v chráněných územích včetně národních parků nebo území evropské soustavy Natura 2000. Hrubé zásahy do koryt toků a jejich bezprostředního okolí bez řádného povolovacího řízení přitom odporují evropské Rámcové směrnici o vodách (3)

Druhá zásadní výtka se týká povolení k nakládání s vodami. Zatímco nyní je možné toto povolení ze závažných důvodů odebrat či pozastavit, nově by to bylo možné pouze za náhradu, tj. finanční kompenzaci. Například by tak nebylo možné při poklesu množství vody v řece pozastavit či odebrat povolení pro provoz malé vodní elektrárny. Taková situace však může ohrozit další činnost související s řekou - rybářství či zemědělství apod. „Nelze upřednostňovat jedno využití toku před jiným. Vodní toky jsou přírodní útvary, žádný úřad nemůže zaručit dostatek vody v toku na celou dobu platnosti povolení, tedy na dalších třicet let, jak určuje navrhovaná novela zákona," vysvětluje Jana Vitnerová.

Vodní zákon (4) je novelizován mimo jiné také proto, aby Česká republika dostála závazkům vůči Evropské unii. Rámcová směrnice o vodách zavazuje státy EU k ochraně dobrého stavu vod a k jeho postupnému zlepšování. Přijetí uvedených pozměňovacích návrhů by mělo spíše opačný efekt. „Jednorázové, nekoncepční ‘ohýbání‘ zákonů, které je i případem novelizace vodního zákona, v dlouhodobém horizontu nevede k rychlejšímu ani kvalitnějšímu rozhodování, právě naopak. V případě této novelizace je situace o to horší, že významně ovlivní stav českých vod na několik desítek let dopředu," upozornila Petra Humlíčková z legislativního centra asociace Zelený kruh, jež se k dopisu poslancům také připojila. „Jak je u českých poslanců v poslední době dobrý zvykem, takto zásadní rozhodnutí se opět dějí na poslední chvíli, bez účasti odborníků, širší diskuze a analýzy prostřednictvím poslaneckých pozměňovacích návrhů," dodala Petra Humlíčková.

Projednání návrhu novely zákona o vodách je na programu probíhající schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ve středu 17. března, a to jako 6. bod dle stávajícího programu (5).

Další informace:

(1) Text dopisu

Vážené poslankyně, vážení poslanci!
Již tento týden ve středu budete schvalovat novelu zákona 254/2001 Sb., o vodách (sněmovní tisk 895). Některé pozměňovací návrhy (sněmovní tisk 895/4), které byly navrženy při projednávání novely ve výborech, považujeme za krok zpět pro českou legislativu. Máme na mysli následující pozměňovací návrhy:
1. Zemní práce v korytě bez povolování, pouze na ohlášení (pozměňovací návrhy B 4a, 4b, 4c)
Současně platný zákon umožňuje na ohlášení napravovat následky živelních škod. Pozměňovací návrh Zemědělského výboru (tisk 895/2) by umožnil provádět na ohlášení veškeré zemní práce v korytě toku a na pozemcích s ním sousedících. Platnost takové normy by v podstatě umožnila obtížně kontrolovatelné zásahy do přírodních koryt a mokřadních stanovišť. Byla by tím vytěsněna možnost orgánů ochrany přírody se k zásahům vyjádřit, a to dokonce i v chráněných územích, národních parcích a včetně území evropské soustavy Natura 2000. Hrubé zásahy do koryt toků a jejich bezprostředního okolí bez řádného povolovacího řízení odporují mezinárodním dohodám, zejména Rámcové směrnici o vodách.

2. Neodebratelnost povolení k nakládání s vodami, nebo pouze za náhradu (pozměňovací návrhy C 1a, 1b, 2a, 2c)
Hospodářský výbor navrhuje změnit praxi ve vydávání povolení k nakládání s vodami pro jejich vzdouvání, akumulaci, příp. využití jejich energetického potenciálu (tisk 895/3). Povolení je nyní možné ze závažných důvodů odebrat nebo pozastavit, nově by to bylo možné pouze za náhradu. Akumulace vody v určitém místě na úkor jejího kritického nedostatku níže po toku by silně zvýhodnila jedny uživatele vody (malé vodní elektrárny) oproti dalším (rybáři, zemědělci). Vodní toky jsou přírodní útvary, žádný úřad nemůže zaručit dostatek vody v toku na celou dobu platnosti povolení, které dnes vydává. Povinnost vyplácet náhrady by znamenala další zátěž pro státní rozpočet. Nedodržení ani minimálních zůstatkových průtoků by bránilo naplňování Plánů oblastí povodí.
Zákon 254/2001 Sb. o vodách je novelizován mimo jiné také proto, aby Česká republika dostála mezinárodním dohodám a závazkům. Rámcová směrnice o vodách zavazuje státy EU k ochraně dobrého stavu vod a k jeho postupnému zlepšování. Přijetí těchto pozměňovacích návrhů by mělo spíše opačný efekt.

Žádáme Vás proto, abyste výše zmíněné pozměňovací návrhy nepodpořili.

Ing. Jana Vitnerová, Arnika, program Ochrana přírody
JUDr. Petra Humlíčková, Zelený kruh
Doc. RNDr. Bohumír Lojkásek, CSc., Ostravská univerzita, PřF, Katedra biologie a ekologie
Petr Tomíšek, Praha 2, Rejskova 2330/13
RNDr. Jan Pokorný, ředitel, ENKI, o.p.s.
RNDr. Ivo Přikryl, ENKI, o.p.s.
Ing. Ivo Křístek, ZO ČSOP Valašské Meziříčí
Dalibor Kvita, občanské sdružení Hájenka
Jan Freidinger, Greenpeace
Jan Piňos, ředitel kampaní, Greenpeace
Mgr. Miloslava Bačová, Zdraví pro Krupku
RNDr. Mojmír Vlašín, Veronica
Vladimír Burda, Občanské sdružení Ochrana vod
Mgr. Michal Krejčí, Unie pro řeku Moravu
Taťjana Dohnalová, Občanské sdružení pro Ďáblice
Helena Váňová, B. Martinů 715, Ostrava - Poruba
MVDr. Vlastimil Mrňák, Chloumecká 3574, Mělník
Vlastislav Kašpar, Nebahovy - Jelemek 8, Prachatice
Zdeněk Holeček, OS Pankrácká společnost
Ing Petr Hesoun, občanské sdružení Hamerský potok
Miroslav Patrik, předseda, Děti Země
David, Miloslav, Šimon a Mgr. Pavlína Lomičovi, Chelčického 1012, Česká Lípa
Josef Matouš, Občanské sdružení Mladá, Milovice
Ing. Jana Kotoučková, Ekoinfocentrum Jihlava
Petr Skála, Svaz ochrany přírody a krajiny
PhDr. Miroslav Hudec, předseda rerionální pobočky Společnosti pro trvale udržitelný život, Česká Lípa


(2) Devatero hlavních rizik, která hrozí bez kontroly nad pracemi ve vodních tocích a jejich okolí

Nevhodně zvolené či provedené zásahy do vodních toků mohou mít vážné důsledky nejen pro samotný vodní tok, ale i pro celé ekosystémy, jako například:

1. Špatná akumulace vody v krajině, rychlejší odtékání vody z krajiny, následné odvodnění větších ploch a půdy, vytváření extrémních podmínek (voda x sucho). Takto pozměněná krajina není schopna přirozeně zadržovat vodu a hrozí zde ničivější následky při případných povodních.
2. Zhoršení kvality povrchových vod - v důsledku zrychlení či zpomalení toku vody dochází ke změnám teploty vody (snížení či naopak přehřívání), což má za následek změny v množství vodních mikroorganismů a vodních rostlin i živočichů (úbytek nebo naopak přemnožení mikroorganismů a řas a následná eutrofizace vody).
3. Zhoršení přirozené samočisticí schopnosti vody - díky specifickému poměru mikroorganismů mají vody schopnost samy se čistit, nevhodná úprava toku toto naruší (dochází k nadměrné tvorbě řas, zahnívání atd.).
4. Fragmentace toků, což přináší izolaci jednotlivých populací živočichů a zabraňuje přirozenému toku genetické informace mezi populacemi, a tím snižování diverzity.
5. Zhoršení kvality půd díky rychlejšímu vymývání živin a jemných půdních částic a s tím spojená snížená úrodnost půd, živiny vymyté z půdy navíc vodu znečišťují - spolu s jemnými částicemi se do toků mohou dostat i zbytky hnojiv a použité pesticidy.
6. Úbytek obojživelníků, ryb i dalších organismů ve vodě i v okolí (snížená biodiverzita) v důsledku narušení či úplného zničení přirozených stanovišť. Napřímený tok se zarovnaným dnem je ochuzen o prohřáté mělčiny, hlubší stinná místa, slepá ramena atd.
7. Zásahy v nevhodně zvoleném období (období rozmnožování či vývoje potomstva určitých živočichů) mohou mít za následek likvidaci mláďat některých druhů a tím přispět k vymření celé populace.
8. Likvidace hnízdišť i zdrojů potravy pro živočichy žijící u vody (ledňáček, bukač, bekasína) v důsledku poškození břehů a pobřežních porostů.
9. Vliv na větší oblasti, povodí a zdroje pitné vody - jednotlivé toky nejsou izolovanými objekty, ale tvoří souvislou síť povodí. Nevhodné zásahy některém z toků mohou ovlivnit rozsáhlejší oblast v povodí a vést i k úbytku zdrojů pitné vody.


(3) Viz SměrnicI Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky - http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:15:05:32000L0060:CS:PDF).
Rámcová směrnice o vodách předepisuje členským státům stanovit programy a plány pro povodí řek založené na národní, resp. mezinárodní spolupráci. Dále ukládá povinnost dosáhnout tzv. dobrého stavu vod v tocích do roku 2015. http://obcan.ecn.cz/index.shtml?apc=pz--1-&f=312509
Článek 14 stanovuje povinnost veřejnost o těchto plánech nejen informovat a poskytnout občanům příležitost k vyjádření názorů, ale i podporovat jejich aktivní účast. Ze směrnice vyplývá také povinnost zajistit přístup k základním dokumentům a informacím, výchozím materiálům a studiím. Konkrétní způsob organizace zapojení veřejnosti pak ponechává směrnice na členských zemích.


(4) Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v platném znění:
http://www.poradna.arnika.org/res/data/057/006121.txt

(5) Viz pořad 75. schůze PSP ČR: http://www.psp.cz/sqw/ischuze.sqw?o=5&s=75

Plné znění pozměňovacích návrhů: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=5&ct=895&ct1=4

Setkání ministrů smluvních stran Úmluvy o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje

Tisková zpráva: 09.02.2010, Petra Roubíčková, tisková mluvčí MŽP

V úterý 16. února se ve Vídni sejdou ministři smluvních stran Úmluvy o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje (Rakousko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Německo, Maďarsko, Černá Hora, Moldávie, Rumunsko, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Ukrajina) se zástupci Evropské komise, aby přijali příslušná opatření k ochraně a únosnému využívání Dunaje. Setkání organizuje Mezinárodní komise pro ochranu Dunaje, za Českou republiku se jednání zúčastní i ministr životního prostředí Jan Dusík.

Výstupem setkání by mělo být přijetí Plánu mezinárodní oblasti povodí Dunaje, který obsahuje konkrétní implementační opatření do roku 2015 zameřená na zlepšení životního prostředí v mezinárodní oblasti řeky Dunaje a jeho přítoků. Mezi tato opatření patří snižování organického znečištění a znečištění živinami, kompenzace škodlivých vlivů na životní prostředí způsobených činností člověka, zlepšování systémů zneškodňování komunálních odpadních vod, prosazování bezfosfátových pracích a čistících prostředků na trhu a efektivní zvládání rizika havarijního znečištění. Mezi opatřeními jsou také opatření pro budoucí obnovení kontinuity toku ke zlepšení migrace rybích populací a opětovné připojení mokřadů. Plán prosazuje přístup „od pramene po moře" a plní i základní požadavky Rámcové směrnice EU o vodě.

Zároveň budou přijaty Akční povodňové plány pro 17 dílčích povodí nacházejících se v povodí Dunaje. Ty obsahují stovky konkrétních kroků, které podniknou země v povodí Dunaje, aby ochránily své obyvatele před povodněmi a zmírnily následky takových povodní, jakými byly povodně v letech 2002, 2005 a 2006.

Tisková konference prezidenta MKOD Mitji Bricelja za účasti ministrů dalších členských zemí se koná v úterý 16.2. 2010 od 13,00 hodin na adrese : ARES Tower/ Wolke 19, Donau-City-Straße 11 / 19. patro, 1220 Vídeň. Ministři zde budou k dispozici i pro individuální rozhovory. Termín pro fotografování na stejném místě je v 8,30 hodin. Zahájení ministerského setkání v době mezi 9,00 - 9,30 bude přístupné i médiím.

Ministry a představitele jednotlivých zemí držících velké části puzzle povodí Dunaje je možné fotografovat v 8.30 hodin nebo si fotky od 12 hodin bezplatně stáhnout ze stránky MKOD na : www.icpdr.org.

Další informace a rozhovory s jednotlivými ministry Vám zprostředkují :

---

Články

27. 1. 2010 - Ředitelství vodních cest politikaří s kanálem u Přelouče

1. 3. 2010 - Projektu splavnění Labe svítá na lepší časy

Obnova luk ve Strážnickém Pomoraví

Chtěli bychom upozornit na iniciativu ČSOP Bílé Karpaty ve věci obnovy nivních luk ve Strážnickém pomoraví. Prvním počinem v tomto směru je nedávno vyhlášená sbírka na výkum pozemků v lokalitě "Vlčí hrdlo", která je situována při soutoku potoka Syrovinka s řekou Moravou - více viz zde:  www.obnovaluk.cz. Tato iniciativa je patrně vůbec prvním pokusem o ochranu přírody formou výkupu pozemků v povodí řeky Moravy, která směřuje k obnově luk v nivě řeky Moravy (resp. Dyje). Podobným způsobem je chráněn karpatský horský les v Bílých Karpatech, a to iniciativou ČSOP Kosenka - viz zde: www.kosenka.cz/zachranles/.

Na šibenici s tou zelenou špínou

Sedmá generace.cz Tomáš Feřtek

Titulek jsem si vypůjčil z čerstvé internetové diskuse, vystihuje totiž
převažující tón debat o zeleném aktivismu. Přestože ve výzkumech CVVM
dlouhodobě skoro šedesát procent občanů tvrdí, že sympatizují s
ekologickými organizacemi, v praxi pro ně mají především nadávky a ve
srovnání se západní Evropou i velmi vlažnou finanční podporu. Co dělají
zelení špatně, že i po dvaceti letech od změny režimu mají u veřejnosti
tak problematickou pověst?

Když na letošním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě debatoval
režisér (a aktivista) Martin Mareček o svém novém filmu Auto*mat,
popisujícím snahu učinit Prahu obyvatelnější, konstatoval, že slovo
aktivista má tak špatný zvuk, že by se snad mělo hledat pro lidi, kteří
chtějí dělat pozitivní věci, nějaké jiné pojmenování. Jsou snad zelení v
Česku nepřijatelně radikální? Komunikují špatně s veřejností? Chtějí
měnit společnost způsobem, který je veřejnosti proti srsti? Co za tím
vlastně je?

Historický exkurz
Když se před dvaceti lety měnil režim, až na pár zcela okrajových
výjimek tu žádné zelené nevládní organizace nepracovaly. Ostatně i ty
existující (TIS, ČSOP, Brontosaurus) se musely zásadně změnit. K
nejaktivnějším tehdy patřilo čerstvě vzniklé Hnutí DUHA, Děti Země,
poměrně brzy se objevila česká pobočka globalizovaného Greenpeace. Na
první pohled to vypadalo, že vzniká normální struktura nevládních
organizací, typická pro tu kultivovanější část Evropy. Kdo ale znal
jednotlivé protagonisty a jejich názory, musel vnímat, že tu jistý
rozdíl je. Lidé okolo dvaceti, kteří tehdy zakládali zelené neziskovky,
měli k blouznivému levičáctví západoevropského typu daleko. Slyšeli spíš
na liberalismus vytvářející vlídnější společnost než na zeleno-rudou
revoluci.

Byl tu ale ještě jeden podstatnější rozdíl. V sedmdesátých letech
vznikající aktivistické hnutí v západní Evropě bylo odpovědí na reálné
ekologické problémy. Kromě rostoucího a viditelného znečistění to byla
třeba ropná krize, která dala skromnosti a úsporám srozumitelný obsah.
Západoevropská veřejnost dobře chápala, co aktivisté chtějí, a v mnohém
měla pocit, že se zelení na řešení potíží podíleli. Akutní ekologické
problémy Československa devadesátých let vyřešila především změna
režimu, nevládky se teprve etablovaly. Veřejnost je nechápala jako
prodloužení své vlastní vůle po nápravě, a toto schizma se nepodařilo
napravit dodnes.

Radikálové vymřeli
K tomu je třeba přičíst obecnou českou nechuť k jakémukoli radikalismu,
která samozřejmě ovlivnila i práci zelených. Dobře se to dá ukázat na
příkladu asi nejradikálnějších protestů u nás, opakovaných blokád stavby
jaderné elektrárny Temelín. Při těch se spojilo hned několik nevládních
organizací, které pořádaly letní tábory u Temelína a snažily se rozvířit
společenskou diskusi. Ležící těla aktivistů bránila vjezdu na stavbu a
policie si musela pořídit pilky na železo, aby mohla odřezávat řetězem
pospojované demonstranty. Ale i tahle největší a nejradikálnější akce v
české historii je odpoledním dýchánkem ve srovnání třeba s protesty v
Německu, kdy aktivisté v bojových šicích bránili přepravě vyhořelého
jaderného paliva. Kromě temelínských blokád jsou další přímé akce
spočitatelné na prstech -- blokáda Velké Pardubické, pár krátkých
přerušení dopravy na pražské magistrále, krátká blokáda stavby
velkoslepičárny u Všerub, aktivisté přivázaní řetězem ke stromům na
Šumavě. Snad ještě dvě tři "čísla" bychom našli, ale těžko o mnoho víc.

Přesto reakce veřejnosti byla tak nevlídná ("ty zelený idioti, co se
pořád někde přivazujou"), že od přímých akcí, především těch
radikálních, které mají charakter blokády, víceméně všechny organizace
postupně ustoupily. Kauzu Temelín se sice podařilo mimořádně dlouho
udržet v médiích, ale když vláda nakonec definitivně rozhodla o
dostavbě, zelení aktivisté to spořádaně akceptovali. Po roce 2000 už
nevládky nenašly žádné dostatečně silné téma, které by je spojovalo, a
tak si občas někde postojí s transparentem některá z menších organizací.
Duha je dnes především lobbistickou organizací komunikující spíše s
médii a politiky v zákulisí. Děti Země se soustředí na nekonečné soudní
spory okolo několika velkých dopravních staveb. Arnika se věnuje pečlivé
práci v drobnějších kauzách poškozujících životní prostředí. Ekologický
právní servis je vyhraněně profesní organizace neziskových zelených
advokátů. A lidé z Nesehnutí, nevládky, která se v devadesátých letech
odštěpila od Duhy, chtěla být radikálnější a věnovat se i sociálním
otázkám, sice veřejně protestuje, například proti zbrojařskému veletrhu
IDET nebo kácení stromů v brněnských parcích, ale volí obvykle poklidnou
formu infostánku a v přehledu jejich akcí najdete spíš debatní večery. A
tak zbývá jen Greenpeace, jehož aktivisté -- obvykle vypůjčení z ciziny
-- sem tam vylezou na nějaký ten kouřící komín či demonstrují proti
americkému radaru.

Ale mýlil by se ten, kdo by se domníval, že veřejnost tento ústup od
"radikalismu" ke konkrétní, soustavné a obvykle i odborně podložené
práci ocení. Melouni a zelení magoři jsou ve veřejných debatách pořád ta
vlídnější pojmenování. I lidé profesně a názorově blízcí (typu dejme
tomu geologa a publicisty Václava Cílka) se na začátku každého interwiev
nikdy neopomenou ohradit proti "ekologistům a zeleným radikálům" s nimiž
"v mnohém nesouhlasí". Proč?! Copak tu doopravdy někde nějaký zelený
radikalismus vidí?

Strana zelených jako špatné PR
Dělají snad zelení nějakou zásadní chybu v komunikaci s veřejností?
Porovnáme-li komunikační strategie nevládních organizací obecně, vidíme,
že právě zelené nevládky patří k těm nejčilejším a nejprofesionálnějším.

Problém je nejspíš opravdu v tématu. Česká veřejnost vnímá požadavky
zelených jako něco, co by je připravilo o nově nabytý pocit dostatku a
luxusu. Popularita zelených v západní Evropě, a především v Německu,
přišla až ve fázi nasycení společnosti, kdy byly zelené politické strany
vnímány jako někdo, kdo opravdu přinese novou, příjemnější a méně
materialistickou kvalitu života. My jsme teprve na cestě k přejedení a
návrhy ekoaktivistů na kultivaci konzumu chápeme jako krádež těch dobrot
ze stolu, které jsme ještě nestačili sníst.

Není ale mimořádný úspěch transformované Strany zelených pod vedením
Martina Bursíka v rozporu s tímto tvrzením? Pravděpodobně ne. Ona zhruba
desetina voličů, kteří se rozhodli v roce 2006 podpořit hesla o kvalitě
života a novém stylu politiky, to byli z velké části právě ti, kteří
měli pocit, že už více nepotřebují a zelení pro ně znamenali zajímavou
politickou alternativu. Jenže vstup Strany zelených do velké politiky
neotrávil jen "pravověrné levé zelené". Byl velkým zklamáním právě pro
liberální voličskou skupinu a pro celé zelené hnutí špatným public
relations. Mnoho dříve úspěšných aktivistů v roli politiků selhalo a
"nový styl" se ukázal ještě rozhádanější a neproduktivnější než u
zavedených stran. A protože veřejnost u zelených nerozlišuje mezi
aktivisty a politiky, což je oprávněné jen zčásti, zklamání ze Strany
zelených padlo na celé hnutí.

Stát jako společenská smlouva
Nicméně ani všechny tyto důvody plně nevysvětlují dlouhodobou nechuť
české veřejnosti k zelenému aktivismu. Je to o to podivnější, že
politický vkus obyvatel České republiky tíhne k levici ještě víc, než
naznačuje v zásadě vyvážené pravolevé rozložení křesel v parlamentu. I
takzvané pravicové vlády (ty Klausovy nevyjímaje) přes liberální
rétoriku dělaly víceméně sociálně-demokratickou politiku, v níž se
projevoval velmi silný vliv státu.

V tom je možná kořen problému. V Česku neberou lidé stát jako svobodnou
společenskou smlouvu -- domluvíme se, jak dělat věci společně
-- ale buď jako otce s bezednou kapsou, nebo jako lupiče, který nám
permanentně šátrá v kabátě. Pro jedny i druhé je aktivista, pokaždé z
jiného důvodu, podezřelá a nesrozumitelná osoba, jíž přisuzují především
negativní motivace. Při podrobnějším pohledu na nevládní organizace
zjistíme, že přijímané jsou víceméně jen ty, které se věnují dětem,
postiženým a nemocným. Ostatní vzbuzují podezření. Úcta k veřejnému
prostoru, veřejné angažovanosti a k veřejnoprávním institucím je tu
velmi malá. Pro bývalý východní blok je to typické a ostatně směrem na
východ tato úcta ke společnému dál a velmi radikálně klesá. Stát není
to, na čem jsme se společně dohodli, ale mocný muž, který nám buď dává,
nebo bere. A zelené aktivisty jsme si zařadili mezi jakési
nesrozumitelné agenty bůhvíjaké mocnosti, kteří nám určitě chtějí něco
sebrat. Takže možná ona v úvodu zmíněná poznámka režiséra Marečka, že by
bylo dobré aktivisty přejmenovat, je na místě. Jen se obávám, že na
tohle k občanským aktivitám chladná česká společnost jen těžko skočí.

Autor je novinář a televizní dramaturg.

• Aktuality
• Tiskové zprávy
• Články
• Blog
• Kalendář akcí
• Upozorňujeme

Kontakty